Když rozdělíme vodu na kapky, stále jdou, procházejí stejným řečištěm, odcházejí, ale za nimi jdou další a další a koryto je stále oživováno vodou. Voda je tam stále. Stále jde voda do moře, stále se z moře vypařuje, sráží se, jde jako mrak, prší, pramení, teče jako stružka, potůček, potok, malá řeka, velká řeka, veletok a stále jde tento koloběh. Přesně tak jde koloběh života.
Osudovosti jsou dané. To je ono koryto řeky. Ty jsou pevné. To jsou děje, které jsou, existují, a bytosti je jen prožívají. To je řečeno hrubě, v základě.
Každá bytost má svoje vlastní rozhodování. Je pravda, že bytosti nižší než člověk, žijí pasivním vývojem avšak aktivním životem. Rozhodují více nebo méně. Člověk rozhoduje už hodně. Čím je tvor nižší, tím rozhoduje méně a vyvíjí se více Zákonem odrazu.
Člověk se tímto zákonem samozřejmě vyvíjí také, přestože je ve vývojové řadě živočichů prvním tvorem, který má už vlastnost, že se může měnit dobrovolně, aktivně. Nemusí ho měnit Zákon odrazu. Jenomže on je ve vývojové řadě živočišných druhů prvním tvorem s aktivním vývojem a nemá ještě tuto vlastnost dost plnou, propracovanou a otevřenou. Je v primitivní formě, takže lidé, kteří jsou v prvních lidských životech, podléhají karmě přece jenom víc než lidé, kteří jsou již vyspělí a mají za sebou mnoho a mnoho lidských životů a kteří stojí třeba už před zrozením do vyššího tvora, než je člověk, do forem, které jsou pro nás ještě v budoucnu.
JZ
Comments